Každá zahrádka má svou minulost 

 Nevím kdy přesně vznikla ta moje. Maminka ji zdědila po svém známém, já po mamince. Ale to není důležité. Zahrádkaření jako takové však pramení snad už z dob, kdy lidé začali s pěstováním rostlin. Zdravé ovocné stromky, záhony plné zeleniny a kvetoucí rostliny jsou potěšením i radostí každého zahrádkáře. Jsou odměnou za celoroční práci na tom nevelkém kousku půdy. Ale slouží i k aktivnímu odpočinku nejen nás seniorů.

 

 Ještě v době, kdy můj brácha Vladimír žil v Praze v nějakých novinách a já ve Vyškově, poslal jsem mu dopis. "Ahoj brácho vím, že máš moc práce, ale potřeboval bych pomoci porýt zahradu..." Příští den jsem od něj dostal e-mail. "Nic nedělej, mám tam schovanou "tu věc". Druhý den jsem šel jako obvykle na zahrádku a co nevidím. Partu jakýchsi chlapů v maskáčích jak kousek po kousku přerývají zahradu, ale nenajdou nic. Nakonec, rozčarováni odcházejí…

Další den jsem měl od bráchy další e-mail. "Ještě potřebuješ pomoct se zrytím zahrádky?"  Je to starý vtip, který si Vladimír upravil.